Váš kontakt: Ing Vendula Marková
+420608976951

Reference

Váš partner

LocatorVaše kontaktní osoba

Ing Vendula Marková
+420608976951
vendula.markova@bemermail.com

Stres a fyzikální terapie cév BEMER

Stress

Cítíte se při nejmenších příležitostech podráždění a přetížení?
Možná také nemotivovaní, vyčerpaní a unavení? Jste neustále špatně
naladění a nespokojení se svou profesní a/nebo soukromou situací? Je
pro vás těžké vypnout? Pak je zřejmé, že se nacházíte ve
stresové spirále. Ale nejste v tom sami. Jak nedávné průzkumy
ukazují, téměř šest z deseti Němců považuje svůj život za stresující. Nadměrná zátěž
zátěž na pracovišti, trvalý tlak termínů, rodinná zátěž, finanční
starosti ‒ všechny tyto faktory vás mohou vést k tomu, že se stále cítíte unavení a
vyčerpaní. Také trvalá dosažitelnost moderními komunikačními prostředky
a senzorické přetížení médii k tomu negativně přispívají. Odhaduje
se, že každý šestý den nepřítomnosti ve firmách je způsoben stresem a pracovním
tlakem. Souhrnně jsou všechny faktory rovněž dostatečným důvodem se blíže zabývat
tématem stresu.

Informujte se

Vaše kontaktní údaje

O stresu

Stres a stresory

Příznaky stresu byly poprvé vědecky doloženy v roce 1915 americkým fyziologem Walterem B. Cannonem ‒ ale pod pojmem „bojuj, nebo uteč“. Výchozí situací jeho práce byl jeho zájem o pozadí často se vyskytující posttraumatické stresové poruchy u vojáků, kteří bojovali během první světové války. Popsal „bojuj, nebo uteč“ jako reakci na rychlé fyzické a psychické přizpůsobení se živých organismů v nebezpečných situacích. Během této reakce vyvolá mozek náhlé uvolnění adrenalinu, což zvyšuje srdeční frekvenci a frekvenci dýchání, a tím poskytuje tělu silovou rezervu. Tato silová rezerva dodává energii pro životně důležité chování, které je vhodné pro stresovou situaci: bojuj, nebo uteč. Tyto tyto faktory se označují také jako „stresory“, tedy všechny interní a externí požadavky, kterými se organismus zabývá a kterým se musí přizpůsobit. Tyto procesy jsou řízeny vegetativním (autonomním) nervovým systémem a nepodléhají naší vůle ani rozumu. To je jasné, když se ví, že je stres obranný mechanismus zakotvený po miliony let. V případě nebezpečí mobilizuje tělo v rámci sekund rezervy energie pro okamžitý svalový výkon. To bylo důležité pro lidi již od nepaměti, aby se za pár sekund připravili na boj nebo útěk. Jestliže by člověk z doby kamenné musel při setkání s dravcem pokaždé uvažovat a rozhodnout se, zda bojovat, nebo utéct, pravděpodobně by to s ním rychle skončilo. Avšak: V případě nepřetržitého stresu vytváří kůra nadledvinek další hormony (například kortizol), které stimulují metabolismus. To je výsledkem skutečnosti, že adrenalin je okamžitě, ale jen krátce účinný. Výsledkem toho je, že déle trvající stres může vést ke škodám až kolapsu organismu. Nedáme-li svému tělu signál, že je vše v pořádku, zatímco jsme stresovou situaci změnili nebo opustili, pak se stresové hormony neodbourají a fyzické napětí zůstane.

Negativní a pozitivní stres

„Otcem výzkumu stresu“ však ani tak není Walter B. Cannon, jako spíše rakousko-kanadský lékař Dr. Hans Selve (*1907, †1982), který v roce 1936 definoval termín „stres“. V následujících desetiletích vydal více než 1700 prací a 39 knih na téma stresu. Takže mnoho teorií moderního výzkumu stresu lze připsat jeho práci. Jeho teorie stresu definuje jak biologický základ stresu, tak i mechanismy, které jej doprovázejí v lidském těle. Během svého výzkumu Hans Selye pojmenoval tři etapy stresu: fáze šoku, fáze odporu a fáze únavy. Přitom získal poznání, že stres působí z krve, přes mozek do svalů a ovlivňuje metabolismus a hormony. Selve rozlišoval mezi negativním stresem (tzv. distresem) a pozitivním stresem (tzv. eustresem), tedy faktory, které jsou i dnes stále platné. „Dis“ je řecká předpona a znamená „špatný“. V důsledku toho je distres stresem s negativním fyzickým, duševním a emocionálním důsledkem pro postiženého, způsobený zvenčí, ale i sobě uloženým tlakem na výkon a časovým tlakem. „Eu“ je také řeckou předponou a znamená „dobrý“, „správný“ nebo „snadný“. Takže stres může být vnímán jako pozitivní, když se činnost vykonává s radostí. Je však vnímán jako negativní, pokud je spojen s nežádoucí zátěží. Z toho vyplývá následující poznatek: Ať je stres škodlivý pro zdraví nebo zdraví prospěšný, obvykle závisí na našem vlastním hodnocení stresorů. Například příprava na svatbu je veskrze pozitivní stres, i když je obvykle spojena s nervozitou a zátěží. Podobně to platí pro extrémní sportovce, kteří svůj sport provozují s vášní a nadšením. Naopak zátěž vnímaná jako nepříjemná a vykonávaná pod pociťovaným nucením je zařazena jako negativní stres, který má fyzický i psychický dopad. Zda je stres pro organismus pozitivní nebo negativní, závisí na tom, zda stresové faktory hodnotíme jako pozitivní či negativní, zda situaci pociťujeme jako zvládnutelnou a bezpečnou, nebo zda jsme se do stresující situace vydali dobrovolně. Tak pomáhá určité množství stresu zlepšit výkonnost (například u zkoušky), ale trvalý stres zhoršuje schopnost koncentrace, pozornost, schopnost učení a výkon paměti. Ale pokud přijde na trvající stres, může mít fatální následky, protože se v tomto případě příliš často uvolňují při stresu vyplavované hormony. Tělo si na to zvykne, a mimo jiné vzniká stresový symptom. Nakonec je dosaženo limitu zdraví. Stresové hormony, jako kortizol, oslabují imunitní obranu ‒ může nastat vyčerpání, stejně jako deprese. Kdo nezná své limity stresu, žije nebezpečně. Měly by být proto brány vážně následující příznaky.

Typické příznaky stresu

Upozornění: Dále uvedené příznaky mohou být následkem trvalého zatížení stresem, mohou však být způsobeny i jinými příčinami. Takže je vhodné při nástupu příznaků důvěřovat lékaři. Mimo to si dále uvedené příznaky nenárokují úplnost. Typické fyzické (tělesné) příznaky: – žaludeční a střevní problémy, jako například průjem nebo zácpa, – kardiovaskulární potíže, – vysoký krevní tlak, – bolesti hlavy, migrény, – ztráta chuti k jídlu, – náhlý hlad, – poruchy spánku, – potíže se soustředěním, psychické bloky, zapomnětlivost, – poruchy imunity, – náchylnost k alergiím, – častá nachlazení, – svalové napětí, – sexuální problémy atd. Typické psychické příznaky: – nervozita, – bolest, deprese, – podrážděnost, – depresivní nálady, – potíže s koncentrací, – zapomnětlivost, – napětí, – vnitřní neklid, – roztěkanost, – závratě, – pocit přetížení, – riziko nadměrné konzumace alkoholu, – riziko užívání drog atd.

Co dělat v případě negativního stresu?

Bohužel neexistuje žádný medicínský všelék, se kterým bychom mohli čelit stresu. Pro postižené však existuje celá řada seminářů, workshopů nebo svépomocných skupin pro zvládání stresu, ve kterých naleznou pomoc. Člověk může i sám také významně přispět ke zmírnění nebo dokonce eliminaci stresových situací. Ty, kteří zvládnou stres aktivně, stres snadno nepřeválcuje. Aktivní zvládání stresu znamená soustředění na své skutečné cíle a odstranění věcí, které člověku nedělají dobře, z cesty. Může také být užitečné vytvořit si denní rozvrh, ve kterém si stanovíte své denní pracovní zatížení. Při práci to znamená, že si člověk řadí své úkoly podle jejich významu, a pokud je to možné, tak je deleguje. Nepodstatné věci by měly být odloženy na později nebo vůbec neprovedeny. Někdy pomůže procházka, volný den, relaxační víkend nebo krátká dovolená k získání nových sil a uniknutí z každodenního života. Užitečná může být i fyzikální terapie cév BEMER. V rodinné oblasti je vhodné společně vyhledat stresory a uvědomit si společně jejich faktory. Příliš často je i druhý partner vydán stresovým situacím a cítí se přetížen. Závěr: Otázku, co dělat při stresu, by člověk podle možností neměl řešit sám. Pokud se ovšem objeví příznaky stresu, které vykazují zdravotní potíže, jako jsou kardiovaskulární onemocnění nebo hypertenze, měla by být bezpodmínečně vyhledána lékařská pomoc. Proti řadě dalších stresových reakcí, jako jsou poruchy spánku, snížení náchylnosti k infekcím, aktivace fyzických a psychických výkonnostních rezerv, může člověk ‒ buď vlastní iniciativou, nebo doprovázený k lékařské pomoci ‒ slibně bojovat již zmíněnou fyzikální terapií cév BEMER.